Hmota se skládá z molekul, molekuly se skládají z atomů a atomy se skládají ze záporně nabitých elektronů a kladně nabitých protonů. Za normálních okolností je počet protonů a elektronů v atomu stejný, což má za následek neutrální náboj. Elektrony obíhající kolem atomového jádra však mohou být ze svých drah uvolněny vnějšími silami, opustí svůj původní atom a vstoupí do jiného atomu (B). Atom A, kterému chybí elektrony, se nabije kladně a nazývá se kationtem; atom B, který získal elektrony, se záporně nabije a nazývá se anion.
Příčinou této nerovnovážné distribuce elektronů je uvolňování elektronů z jejich drah vnějšími silami. Tyto síly mohou zahrnovat různé formy energie (jako je kinetická energie, potenciální energie, tepelná energie, chemická energie atd.). V každodenním životě se statická elektřina generuje, když se jakékoli dva předměty z různých materiálů dostanou do kontaktu a poté se oddělí.
Když se dva různé objekty dostanou do kontaktu, jeden objekt ztratí nějaký náboj (např. elektrony se přenesou na druhý, čímž se nabije kladně), zatímco druhý objekt získá nějaké zbývající elektrony a nabije se záporně. Pokud se náboje během separace obtížně neutralizují, hromadí se a způsobují, že se předměty staticky nabijí. Objekt proto získá statickou elektřinu, když přijde do kontaktu s jinými objekty a oddělí se od nich. Odloupnutí plastové fólie z předmětu je typickým příkladem nabíjení „oddělujícím-kontakty“ a statická elektřina vznikající při svlékání oděvů v každodenním životě je rovněž nabíjením „oddělujícím-kontakty“.
